Košík
0
0,00 €
Výsevy aneb co se mi líbí na masožravých rostlinách a které mám ve sbírce
Masožravé rostliny se mi vždy líbily. Ale kaktusy pravidelně vyhrávaly. Přece jen jsou takové klidnější, nenáročnější, pohodovější - ale masožravky jsou zase zajímavější, alespoň vizuálně. Dlouhou dobu jsem žádnou masožravou, vlastně raději "masožravou" (pozn. ona "masožravost" je dost komplikovaná a je spíše záležitostí speciální fyziologie a biochemie rostlin) rostlinu neměl. Ale na podzim roku 2018 jsem se rozhodl, že to zkusím Žádnou malou rosnatku, nebo naopak obrovskou liánu láčkovku, ale špirlici, tedy spíše špirlice, v mém případě hodně špirlic (Sarracenia). I objednal jsem semena, od různých tuzemských i zahraničních (zejména německých) dodavatelů. A, jak jsem již výše trošku ironicky podotkl, čím více, tím lépe, doslova. A také nějakou literaturu. Učarovaly mi knihy od Stewarta McPhersona a kolektivu autorů. Můžu jen a jen doporučit.
Proč tedy špirlice? Rod Sarracenia byl pojmenován po kanadském lékaři, Michelu Sarrazinovi (1659 - 1734), který je pokládán za zakladatele kanadské vědy. Nebyl to pouze lékař, byl to také vědec a obdivovatel přírody, dokonce byl profesorem anatomie a botaniky (zajímavé spojení, ale proč ne). A proč byl po něm rod pojmenován? Objevil několik velmi zajímavých kytek, třeba Aralia nudicaulis s českým názvem aralka nahá, což je v Kanadě velmi běžný a široce rozšířený zástupce čeledi Araliaceae, tady aralkovitých, kam patří mimo jiné i nám lépe známí zástupci jako Panax ginseng (ženšen pravý), nebo Eleutherococcus senticosus, eleuterokok ostnitý, kteří se hojně využívají v tradičních medicínách, a to jako adaptogeny. Ona i Aralia nudicaulis je velmi zajímavá rostlina - její oddenky, stejně jako plody, byly konzumovány v době nouze a bídy (nic lepšího nebylo k dispozici), ba dokonce se z nich vyrábělo víno a alkoholické nápoje (jak jinak :-) ). Kromě jiného se využívá rovněž jako adaptogen, v tradičních medicínách i k léčbě nebo zmírnění obtíží spojených s typickými civilizačními chorobami, jako je diabetes. Díky přítomnosti hydroxylovaných polyacetylenů (falkarinol, falkarindiol a panaxydol, ale to je jiná kapitola a samostatné vyprávění patřící do farmakognosie) vykazují extrakty docela zajímavou antibakteriální aktivitu (hubí bakterie), ale také aktivitu protinádorovou (na nádorových buněčných liniích, což samo o sobě neznamená vůbec nic - přece jen, buňky jsou buňky a organismus je organismus). Trochu jsem odbočil :-) Tak zpět ke špirlicím - pan Sarrazin objevil známého zástupce rodu - Sarracenia purpurea - a teď už je to jednoduché - rostlinný materiál poskytl zprostředkovaně panu Linnému spolu s dalšími rostlinami (přes pana de Tournefort, což byl francouzský botanik), a ten po něm pojmenoval celý rod (Sarracenia L. - právě to L. znamená, že rod byl popsán panem Linné a L. je autorská citace, zkratka jména toho, kdo rod platně popsal, tedy pana Linného). Tak. Trošku spletitá historie. Ale k původní otázce - proč jsem si vybral právě špirlice? Proto, že mají široký areál výskytu od USA po Kanadu, a tudíž jsou docela odolné, některé docela hodně odolné, co se týká nízkých teplot. A ty jejich modifikované lity alias pasti :-) Krása pohledět.
Zakoupená semena jsem chtěl vyset, ale! Semena jen tak neklíčí, vyžadují stratifikaci, což je jakási úprava, tepelná úprava :-) Hezky ve vlhkém rašeliníku při teplotě v mém případě jeden stupeň, ano, pouhopouhý jeden stupeň, tedy hezky v ledničce, a to celé dva měsíce. Zkrátka a dobře, semínka jsem vždy nasypal do mokrého rašeliníku, strčil do malého uzaviratelného plastového sáčku a ten do lednice.
Přišel den d, tedy den D (s velkým D), kdy uplynuly ony dva měsíce. Semena jsem vysel. Jsa poučen literaturou, hleděl jsem namíchat ten nejlepší substrát. Špirlicím se nelíbí prý agroperlit, tak volba byla jednoduchá - co dům dal. Mám i nějaké orchideje, tak jemně drcená kůra, potom rašeliník (hodně, mám ještě mnohaleté zásoby, tak co s ním, že), nějaký agroperlit, ale pořádně propláchnutý a zbavený prachu, také kostičky z čedičové vlny, nakonec také hrubý "kokosový" substrát, tedy substrát z kokosových vláken, který je velmi oblíbený v komerčních množírnách. Moc složité? Asi ano. Ale musím říct, že mě míchání substrátu bavilo a docela i naplňovalo. Rád se "hrabu" v hlíně :-)
A nakonec květináče, 6x6 cm, hezky naplnit substrátem, na povrch umístit rašeliník spolu se semínky z lednice, květináče dát do mých oblíbených plastových boxů s uzavíratelným plastovým víkem, zalít měkkou převařenou vodou a dát pod zářivky do kultivátoru s denní teplotou kolem 22°C a noční kolem 18°C. Následovalo víc jak pět týdnů netrpělivého čekání, během kterého jsem s říkal, že už asi nikdy nic nevyklíčí. Čekání, během kterého jsem každodenně nakukoval do každého boxu s květináčky a byl zoufalý, když pořád nic neklíčilo. A po pěti týdnech...klíčí! KLÍČÍ! Jsem moc zvědavý, jak se malé rostlinky budou vyvíjet dál :-) No nejsou roztomilé? :-) Budu postupně hlásit, jak se mají k světu. Byl jsem upozorněn na jedno velké úskalí, a to sciáry, alias smutnice. Ale Actara to jistí. Doufám. Zatím hezky rostou a věřím, že to tak i zůstane. Za pár dní sundám víka z krabic a začnu je více větrat, aby se rostlinky více otužily a byly odolnější.
Malé rostlinky se mají docela čile k světu. S odstupem několika měsíců musím říci, že zatímco klíčivost semen od některých dodavatelů byla téměř stoprocentní (velmi doporučuji jednoho českého pěstitele špirlic, který se na ně dokonce úzce specializuje), od jiných to nebyla žádná sláva a mám z 30 semen třeba jen jeden nebo dva semenáčky. Co mě trochu překvapuje, je velmi rozvleklé klíčení některých semen. A to i přes stratifikaci. Ale to nevadí, celkově jsem docela spokojený :-) No, co s nimi dál? Žil jsem dlouhou dobu v představě, že špirlice se nesmí hnojit. Objevují se však články o velmi pozitivním vlivu hnojení na mladé rostlinky a značném urychlení růstu. Vyzkouším. U dospělých špirlic se zase začíná doporučovat velmi opatrné hnojení postřikem na list. Také vyzkouším. Velmi doporučovaným doplňkem je SUPERThrive, jedná se o směs aminokyselin a organických látek s růstově regulačními vlastnostmi, nejedná se tedy o klasické minerální hnojivo. Letos ještě semenáčky nechám v původních květináčcích, příští rok už budu rozesazovat. A řeším ještě jedno dilema - u mladých rostlin je doporučováno pěstování pod umělým osvětlením bez nějaké klidové periody, a to až do dvou let věku. Mám to vyzkoušet? A teď už pár obrázků :-)
Já a špirlice
Špirlice a obecně "masožravé" rostliny se mi vždy líbily. Letos jsem si pořídil do sbírky nějaké rostliny, vesměs ve květuschopné velikosti. Můžu doporučit anglická specializovaná zahradnictví, rostliny jsou vesměs v květuschopné velikosti a přitom za velmi příznivé ceny. Tak se těším, že příští rok si udělám nějaké nové hybridy - špirlice se totiž rády a velmi ochotně kříží :-) Fotky některých rostlin jsou níže.
Pár pohledů do sbírky - kytky jsou umístěny venku, na slunci, které se kytkám moc líbí a díky němuž jsou láčky nádherně vybarvené, nejsou chráněny proti dešti ani větru. Má to řadu výhod, ale také některé nevýhody, zejména poléhající láčky. Stačí prudký déšť nebo vítr, a láčky jsou polehlé. Přemýšlím, že rostliny začnu pěstovat ve skleníku, který má několik oken a je dobře větraný, ale přece jen do něj neprší. Když jsme u těch láček, kromě toho, že dlouho vydrží a dají se i řezat a používat do kytic, rády odumírají, pokud jsou naplněny hmyzem. A že ty moje kytky se snaží :-) Co láčka, to plno hmyzu, překvapuje mě, kolik je uvnitř vos. Rostliny pěstuji v poměrně velkých květináčích (10 x 10 cm je naprosté minimum pro ty mladší a menší rostliny, spíše 15 x 15 cm a více) ve směsi rašeliny, křemenného štěrku, rašeliníku a staré nadrcené kůry (přibližně 3:1:1:2). Velikost květináče je důležitá, větší květináč zajišťuje větší stabilitu substrátu a současně tak rychle nevysychá - což je důležité pro mě, bývám mimo domov občas několik dní a mám tak jistotu, že rostliny nevyschnou. Výše uvedený substrát - směs několika složek - se rostlinám docela líbí, rostliny dobře rostou. Květináče stojí v době vegetace cca 1 cm ve vodě. Uvědomuji si, že rostliny během vegetace nesmí vyschnout, tak jsem na to docela opatrný. Tady jedna důležitá poznámka. Bydlím na vesnici, tak si můžu dovolit chytat dešťovou vodu - a to je pro špirlice obzvláště důležité! Měkká voda, žádná vodovodní, minimální obsah iontů. Pokud nemám dešťovku (třeba v zimě), vodu převařuji a filtruji. Je to ale hodně pracné a už jsem uvažoval o koupi reverzní osmózy. Rostliny nehnojím (chystám se vyzkoušet jedno hnojivo s vysokým obsahem aminokyselin na list). Pokud něco opyluji, tak ručně s izolací opylených rostlin - přece jen bych chtěl získat ty potomky, o které usiluji, i když je to sázka do loterie - a to je na tom tak vzrušující :-). Příští rok budu opylovat hodně usilovně, pokud máte zájem o semínka, sledujte stránky, příští rok na podzim se objeví mininabídka :-) A tady jsou některé z mých kytek - minigalerii budu postupně doplňovat.